Claude Code pro začátečníky

Návod pro člověka, který s Claude Code (nebo podobným nástrojem) ještě nepracoval. Předpokládá hotové vývojové prostředí podle local-dev.md nebo linux-install.md. Jak se v projektu dělí práce mezi Claude v chatu, Claude Code a člověka, popisuje ai-workflow.md — tady jde o to, jak s Claude Code prakticky začít.

Podrobnosti o samotném nástroji jsou v oficiální dokumentaci code.claude.com/docs. Tady jsou jen věci, které potřebuješ pro Shipard, a místa, kde se dá snadno udělat chyba.


1. Co je Claude Code

Claude Code je Claude, který běží v terminálu přímo v adresáři projektu. Čte soubory, spouští příkazy, upravuje kód a pouští testy — sám, krok za krokem, podle toho, co mu napíšeš. Ty mu zadáváš práci obyčejnou češtinou a rozhoduješ, co se s výsledkem stane.

Od Clauda v chatu (claude.ai) se liší tím, že pracuje přímo v tvém checkoutu. Chat se v projektu používá hlavně na návrh a ověřování; Claude Code na implementaci. Na běžnou práci stačí Claude Code sám (ai-workflow.md §1).


2. Co budeš potřebovat

  • Vývojové prostředí — Ubuntu v Multipassu nebo ve WSL podle local-dev.md. Claude Code se instaluje dovnitř Ubuntu, ne na Mac nebo do Windows.
  • Placený účet Claude — Pro, Max, Team nebo Enterprise (případně účet v Claude Console). Bezplatný plán Claude Code nezahrnuje.
  • Účet na GitHubu — až budeš chtít poslat svou práci (kapitola 8).

3. Instalace a přihlášení

V terminálu Ubuntu (Mac: multipass shell shipard, Windows: okno Ubuntu):

curl -fsSL https://claude.ai/install.sh | bash

Pak otevři nový terminál (nebo se odhlas a přihlas) a ověř:

claude --version

Když příkaz claude neexistuje, instalátor ho nepřidal do PATH — řešení je v oficiální dokumentaci (Troubleshoot installation). Claude Code se pak aktualizuje sám.

Přihlášení: při prvním spuštění claude tě Claude Code vyzve k přihlášení přes prohlížeč. Ve virtuálním stroji prohlížeč není — Claude Code vypíše odkaz; otevři ho v prohlížeči na svém počítači, přihlas se a případný kód, který stránka ukáže, vlož zpátky do terminálu.


4. První spuštění

cd ~/sw/shpd
claude
  • Claude Code se zeptá, jestli důvěřuješ souborům v adresáři — potvrď, je to tvůj checkout.
  • /init nespouštěj. Projekt už má CLAUDE.md — soubor s pravidly, který Claude Code načte sám na začátku každé session.
  • Napiš /context a v sekci Memory files zkontroluj, že je načtený CLAUDE.md (a CLAUDE.local.md, pokud sis ho založil — ai-workflow.md §7).

Na první zkoušku se zeptej na něco, co nic nemění, třeba:

Vysvětli mi, jak je v projektu organizovaný modul economy a kde se definují tabulky.

Uvidíš, jak Claude prochází soubory a skládá odpověď. Session ukončíš /exit nebo Ctrl+D.


5. Oprávnění — co smí Claude dělat bez ptaní

Claude Code má režimy oprávnění. Přepínají se klávesou Shift+Tab a aktuální režim je vidět ve stavovém řádku pod polem pro psaní.

Režim Co Claude dělá bez ptaní Kdy ho použít
Manual (manual mode on) jen čte; na úpravy souborů i příkazy se ptá začátek — vidíš každý krok a učíš se, co Claude dělá a proč
acceptEdits (accept edits on) upravuje soubory; příkazy pořád schvaluješ když už se v nástroji vyznáš; změny pak projdeš přes git diff
plan (plan mode on) jen zkoumá a navrhne postup, nic nemění, dokud plán neschválíš před větší změnou — „nejdřív mi řekni, co uděláš“
auto (auto mode on) téměř vše; akce místo tebe posuzuje bezpečnostní kontrola až s porozuměním a jen v lokální VM se seedovanými daty

Nové verze Claude Code startují v režimu auto. Na začátku proto stiskni Shift+Tab, dokud neuvidíš manual mode on. Režim, ve kterém Claude přeskakuje všechny kontroly (bypassPermissions, --dangerously-skip-permissions), v projektu nepoužívej.

Když se Claude ptá na povolení, přečti si, co chce spustit. Odpověď „ano a už se neptej“ dávej jen příkazům, kterým rozumíš (např. testy).

Co repo hlídá vždy. Sdílené nastavení .claude/settings.json v repu platí v každém režimu, i v auto:

  • git push, gh pr create, gh pr merge — Claude se vždy zeptá. Odeslání práce spouští jen na tvůj výslovný pokyn a ty ho potvrzuješ (kapitola 8). Když se na odeslání zeptá, aniž jsi o něj požádal, odmítni.
  • Čtení konfigurace a secrets zdrojů dat (config/main.json, secrets/) je zakázané. Zákaz zachytí přímé čtení souboru; aplikace a její příkazy si konfiguraci čtou dál.

Když Claude narazí na zákaz, není to chyba — ten krok vynech, nebo ho udělej sám.


6. Jak zadávat práci

Malá věc (překlep, drobná oprava, jedna funkce) — napiš rovnou, ale konkrétně: co chceš, kde to je a jak se pozná, že je hotovo.

V dev dashboardu je u tlačítka „Upgrade All“ anglický popisek. Najdi, kde se generuje, a navrhni opravu — zatím nic neměň.

Věta „zatím nic neměň“ je užitečný zvyk: Claude nejdřív ukáže, co našel, a ty rozhodneš.

Větší věc — v projektu se zadává task filem v tasks/ (ai-workflow.md §2, formát tasks/README.md). Pak stačí:

implementuj tasks/nazev-tasku.md

Claude si přečte task i dokumenty, na které odkazuje, a postupuje podle něj. Task obvykle napíše Claude v chatu spolu s tebou, nebo ho najdeš hotový v tasks/ (stav „naplánováno“).

Plan mode — u čehokoli, co se dotkne víc souborů, přepni Shift+Tab na plan. Claude prozkoumá kód a předloží plán; ty ho schválíš, upravíš, nebo zamítneš.

Jeden úkol = jedna session. Mezi nesouvisejícími úkoly napiš /clear — Claude začne s čistou hlavou a nemíchá si úkoly. Když je session dlouhá a Claude začne zapomínat, co se domluvilo, pomůže /compact (shrne dosavadní rozhovor), ale lepší je úkol dokončit a začít znovu.


7. Jak zkontrolovat, co Claude udělal

„Hotovo“ od Clauda znamená, že on si myslí, že je hotovo. Ověř to:

  1. Přečti si změny. Požádej Clauda o shrnutí („co přesně jsi změnil a proč?“), ale změny si projdi i sám: git diff v terminálu, nebo diff v editoru. Nečekané soubory ve změnách jsou důvod se zeptat.
  2. Podívej se do aplikace. Po změně frontendu je potřeba build (bash scripts/dev-update.sh) a v prohlížeči tvrdé obnovení (Cmd+Shift+R / Ctrl+Shift+R). Po změně tabulek nebo konfigurace modulů shpd-server ds-upgrade-all.
  3. Testy. Claude spouští cílené testy sám; když chceš ověřit konkrétní věc, řekni mu, ať pustí testy k té změně. Celá sada trvá dlouho — nech ji na konec.
  4. Když něco nesedí, napiš mu to stejně konkrétně jako zadání („po uložení formuláře se v seznamu neobjeví nový záznam“).

8. Repozitář, větve a odeslání práce

S gitem a GitHubem nemusíš umět pracovat z hlavy — Claude to umí a příkazy git a gh (GitHub v terminálu) používá sám. Potřebuješ jen rozumět pojmům a vědět, které kroky jsou tvoje.

Pojmy:

  • commit — uložená a popsaná sada změn;
  • větev — vlastní linie commitů, ve které pracuješ, aniž bys ovlivnil hlavní větev stable;
  • fork — tvoje kopie repozitáře na GitHubu; do hlavního repa shipard/shipard zapisovat nemůžeš, do forku ano;
  • pull request (PR) — žádost, aby tým tvou větev z forku převzal do stable. Tým ji projde a sloučí.

Jednou na začátku — přihlášení do GitHubu a fork:

gh auth login

Pak požádej Clauda:

Udělej mi fork repozitáře shipard/shipard a nastav checkout tak, aby origin byl můj fork a upstream původní repo.

Při každé práci:

  1. Větev — „založ větev pro opravu popisku v dashboardu“.
  2. Práce a kontrola — kapitoly 6 a 7.
  3. Commit — „commitni to“. U tasku Claude commituje podle jeho commit strategie. Commit je zatím jen u tebe, nikam neodešel.
  4. Odeslání — jen na tvůj pokyn. Požádej Clauda, ať připraví popis PR do souboru („napiš popis PR do /tmp/pr.md“), a přečti si ho. Pak:

    Pushni větev do mého forku a založ pull request do shipard/shipard s popisem z /tmp/pr.md.

    Claude se před pushem i před založením PR zeptá — přečti si, co a kam odesílá, a potvrď. Odkaz na PR pak vypíše. Stejný krok můžeš udělat i sám v terminálu:

    gh pr create --repo shipard/shipard --body-file /tmp/pr.md

    gh se zeptá, kam větev pushnout (do tvého forku) a jaký má mít PR název.

  5. Aktuální stav — před další prací „stáhni změny z upstreamu do stable a založ novou větev“. Po stažení se závislosti a frontend aktualizují samy (git hooky z bootstrapu).

Proč o odeslání rozhoduješ ty: repozitář je veřejný. Co jednou odejde, vidí všichni — proto Claude nic neodešle sám od sebe a každé odeslání potvrzuješ ty. Repo to vynucuje i technicky (kapitola 5). Přímo do hlavní větve stable navíc smí zapisovat jen několik lidí; ostatní posílají pull requesty.


9. Typické pasti

  • Veřejné repo. Do commitů, PR, issues a dokumentace nepatří jména reálných firem, osob ani zdrojů dat — jen prefix ID (CLAUDE.md → Zdroje dat ve veřejných textech). Git hook při commitu kontroluje typické případy, ale ne všechny.
  • Frontend „se nezměnil“ — chybí build nebo tvrdé obnovení (kapitola 7).
  • Nová tabulka nebo pole „neexistuje“ — chybí shpd-server ds-upgrade-all.
  • Příkaz visí — čeká na potvrzení, které v Claude Code nikdo nedá (typicky shpd-server fix-permissions bez --dry-run; ai-workflow.md §4).
  • Claude se točí v kruhu — zastav ho (Esc), popiš, co vidíš ty, a případně začni znovu s /clear a přesnějším zadáním.
  • Claude si „vzpomíná“ na něco, co neplatí — Claude Code si dělá vlastní poznámky (auto memory, /memory). Jsou jen na tvém stroji; co má platit pro všechny, patří do souboru (ai-workflow.md §5).

10. Kam dál

  • ai-workflow.md — role, postup, pravidla, Claude v chatu a remote-dev-bridge
  • tasks/README.md — formát tasků a jejich stav; rozpracované a naplánované tasky jsou dobrý start
  • README.md — mapa dokumentace
  • roadmap.md — kam projekt míří
  • Discord — když nevíš, čím začít, nebo se zasekneš